Profesor Reuven Feuerstein (1921 - 2014)

Ve své práci vycházím především z učení světoznámého profesora Reuvena Feuersteina, které se v nejširším slova smyslu věnuje otázkám vývoje a systematické podpory rozvoje poznávacích funkcí člověka. Základním pilířem jeho učení je hluboké přesvědčení, že každý máme v sobě potenciál neustále se rozvíjet, měnit a přizpůsobovat novému prostředí, a to bez ohledu na věk či příčiny aktuálního stavu. A já jsem přesvědčena, že každý z nás si zaslouží šanci svobodně přemýšlet a rozhodovat se, být respektován.

Profesor Reuven Feuerstein byl celosvětově uznávaným psychologem v oblasti klinické, vývojové a kognitivní psychologie. Proslulým se stal především díky svému tvrzení, že intelekt člověka je modifikovatelný. Toto tvrzení je známé jako teorie Strukturální kognitivní modifikovatelnosti a mezi její nejdůležitější aplikace patří: Zkušenost zprostředkovaného učení, Deficity kognitivních funkcí, Instrumentální obohacování, Kognitivní mapa, Dynamické hodnocení potenciálu učit se (LPAD) a Prostředí umožňující modifikaci. Všechny tyto nástroje slouží učitelům, psychologům, terapeutům či rodičům na celém světě systematicky rozvíjet kognitivní funkce dětí i dospělých.

Reuven Feuerstein se narodil v Rumunsku v roce 1921. Vyrostl v severovýchodním Moldavsku, v oblasti se silnou židovskou tradicí. Zde zahájil svou kariéru učitele. V době druhé světové války byl zatčen gestapem, ale podařilo se mu uprchnout do tehdejší Palestiny. Začal pracovat s dětmi a adolescenty, kteří do Palestiny přicházeli z uprchlických táborů z celého světa. Feuerstein zde působil nejen jako učitel, ale svým svěřencům byl i vychovatelem a náhradním rodičem. Mnohé z dětí ztratily vše, své domovy a rodiny, a s sebou si nesly hrůzu holocaustu. Feuerstein tehdy čelil velké výzvě: pomoci těmto dětem, které pocházely z různých koutů Evropy, Afriky i Asie, tedy ze značně kulturně odlišných oblastí. Chtěl dětem pomoci najít znovu chuť do života a zároveň jim dát vzdělání a umožnit jim chodit do školy. Mnohé z těchto dětí nikdy do školy nechodily a na základě svých výkonů a chování, prokazovaných nízkým skóre v testech inteligence a školními neúspěchy, byly považovány za nezvratně vývojově opožděné.

Feuerstein odmítl přijmout toto zjednodušující pojetí mentální retardace. Postupem času zjistil, že jeho svěřenci mají mnohem širší učební potenciál, než vykazovaly tradiční inteligenční testy. Deficity v kognitivním vývoji těchto dětí připisoval nedostatku adekvátní zkušenosti zprostředkovaného učení.  Základním problémem podle něj byl nedostatek kulturní zakořeněnosti, k níž došlo v důsledku válečných rozvratů. Feuerstein proto vyslovil hypotézu kulturní deprivace jako příčiny deficitního vývoje kognitivních funkcí. Tvrdil, že v procesu vývoje kognitivních funkcí je interakce s druhými – blízkými – lidmi klíčová a tuhle interakci nazval zkušeností zprostředkovaného učení.

Koncem čtyřicátých let dvacátého století odjel do Ženevy, kde studoval kognitivní a vývojovou psychologii. Chtěl pomáhat dětem a mladistvým, kterým jejich aktuální dovednosti a dosavadní zkušenosti znemožňovaly úspěšně studovat v běžné škole. Seznámil se tam s Jeanem Piagetem, André Reyem a Carlem Gustavem Jungem.

V letech 1950 a 1958 pracoval Feuerstein jako ředitel psychologické sekce služeb Youth Aliyah v Evropě, jejímž úkolem bylo vybírat kandidáty pro emigraci do Izraele a vytvářet pro ně vhodné vzdělávací programy. Úzce spolupracoval s André Reyem. Společně pracovali v uprchlických táborech v Maroku a jižní Francii, kde vytvářeli speciální vzdělávací programy a mapovali kognitivní dovednosti imigrantů. Ukázalo se, že imigranti z různých kultur se liší schopností integrovat se v izraelské společnosti. Izraelská vláda se rozhodla otázky speciální přípravy dětí imigrantů systematicky řešit. Feuerstein dostal nabídku založit „Institut podpory dětem“, jehož úkolem bylo především pomáhat imigrujícím dětem a mladistvým adaptovat se v novém prostředí a přizpůsobit se novému vzdělávacímu systému. Postupně tak vznikal program Instrumentálního obohacování v podobě souboru výukových materiálů cílených na rozvoj konkrétních kognitivních dovedností. Feuerstein vystupoval proti přeceňování výsledků v testech inteligence a deterministické roli výše inteligenčního kvocientu. Jeho zkušenosti ukazovaly, že je potřebné rozlišovat mezi aktuální funkční úrovní kognitivních funkcí a potenciální modifikovatelností deficitních kognitivních funkcí. Vypracoval proto soubor diagnostických úkolů pro vyhodnocení potenciálu schopnosti učit se (LPAD).

V šedesátých letech 20. století Reuven Feuerstein založil výzkumný institut Hadassah – WIZO – Canada Research Institute, jehož úkolem bylo propojit výzkum adaptace výukového procesu, výukové a školicí činnosti a klinického poradenství. Postupem času začali s metodou instrumentálního obohacování pracovat další odborníci a zjistili, že ji lze aplikovat i v řadě dalších oblastí, než v jakých ji Feuerstein původně začal používat, například při práci s mentálně postiženými dětmi, zejména s Downovým syndromem. Výhody a aktuálnost výuky způsobu myšlení v souvislostech objevili i lidé, kteří pracují s nadanými dětmi, odborníci v oblasti marketingu a personalistiky.

Profesor Reuven Feuerstein byl ředitelem Mezinárodního střediska pro zvyšování učebních možností (International Centre for the Enhancement of Learning Potential, ICELP), které založil v roce 1993 v Jeruzálemě. Věnoval se otázkám traumatického mozkového postižení, Downovu syndromu, dětem s poruchami autistického spektra, demenci a dalším vývojovým poruchám.